Vzácná návštěva!

Ten pocit když se celou dobu těšíte jako malé dítě a pak ta chvíle konečně nastane. Berete schody po čtyřech, vybíháte před dům a pak je uvidíte. Scéna, která vám vůbec nesedí dohromady, lidé, které znáte, prostředí, které znáte, ale jako celek je to zvláštní. JSOU TADY! Zkrátka...minulý týden za mnou přijeli kamarádi až z Prahy a bylo to epic. 

Ve spacáčku jeden vedle druhého - jak na soustředění, mě tady strašili 4 dny. :-) Užívali jsme si večery s moravským vínem (chybělo!) a Partners, byli v Aarhusu a Ringkøbingu a měli se zkrátka fajn! :-) Člověku je až skoro líto, že takových návštěv nestihne víc, ale pak si vzpomenu jaké Dánsko dokáže být a křičím z plných plic: 

"...už len 22 dní,
prosím nezabudni
že sa blíži
deň keď zazvoní zvon
a tam stáť bude on na prahu..."

Aarhus - AROS museum

It's a long time...

Je to už dlouho, ano stydím se! Nebudu se vymlouvat na to, že jsem neměla čas, měla. Nebudu ani omlouvat cokoli jiného, byla to zkrátka lenost a vždycky jsem dostala super nápad na článek až těsně před tím než jsem šla spát nebo jsem měla moc práce.

Tahle skutečnost ale nemění nic na tom, že JSEM ZPĚT.

Od této chvíle bych to ale chtěla pojmout trochu jinak. Chtěla bych psát o všem, co mě baví a zajímá, co cítím, kde jsem byla, co prožívám a po čem toužím. Chci si utvářet myšlenky, být třeba i někomu inspirací, že přes všechny těžkosti života se dá život ŽÍT a stále směřovat ke splnění svých snů.

Je téměř konec února a mě zbývá přesně 29 dní do konce školy - do konce mého pobytu v Dánsku. Je to trochu nostalgicky smutné, ale zároveň se moc těším domů. Ale o tom zase příště...

"It's never to late. Never too late to star over, never to late to be happy."

"It never to late to say sorry..." ok, to je text jiné písničky, která mi i tak ale stále zní v hlavě. ALE to hlavní, co jsem chtěla říct napsat je, že chci psát, informovat a předávat dál, co jsem se naučila. Chci si tady vytvořit místo vzpomínek a životních cest. Soooo...wait for it! :-)

s láskou

M.