Jak já jen miluju Prahu. Je to místo, které můžu nazývat domovem, protože
"home is where your heart is"
Miluju její historii, to kouzlo, které má a to, že tam nikdy nejsem sama. Jsem totiž součástí něčeho většího. Miluju lidi na neturistických místech, ale i přeplněný Staromák. Miluju večerní Náplavku, šlapadla, desítky kavárniček, Stromovku, Prokopské údolí, Divokou Šárku, Letnou a nejvíc miluju královské zahrady pod hradem. Za srdce mě vždy dokáže chytnout azurové nebe, Zdá se to jenom mě nebo každé město je tak nádherné v tomhle světle? Určitě ne! :)
Stal se ze mě hrozný patriot. Ne že bych na Česko nedala dopustit, to určitě ne, pořád mám spoustu připomínek a důvodů proč tu nechci žít, ale stala jsem se patriotem v tom, že umím ocenit a vážím si spousty věcí na které my, Češi můžeme být hrdí. Miluju český humor. Myslím, že člověka nejvíc utváří to odkud pochází, ale skutečně ho život přetvoří sám. Až pozná co nejvíce a vidí co nejvíce. To už je každého cesta. Já jsem skutečně vděčná, že má cesta začala na Jižní Moravě a poskytla dva roky a dvě nejúžasnější léta v Praze. Tvoří to hodně z toho co jsem.
Díky Praho, Čechy. Snad se ještě jednou potkáme a třeba i na pár let. :)
M.
No comments:
Post a Comment